| VYPRAVĚČ: |
V pohledném stavení na konci vesnice, bydlela sedumkrát trestaná světice. Od mládí fandila procházkám v šeru, na jejich památku vlastnila dceru. Křehounkou dívenku, s nosem jak okurka, červeným od rumu - no prostě Karkulka. Jednou, když matička dívenku spatřila, dala jí lepáka a něžně pravila. |
| MATKA: |
Rychle si oblékničervenou sukenku, babička za lesem dostala žloutenku. Dones jí guláše. Aspoň půl hrnka. Ať bába vyskočí, zase jako srnka |
| KARKULKA: |
K čemu je matičko červená suknice? Ta jenom přiláká úchylné myslivce. Jestli mě znásilní, tak jako včera, už potom nebudu nevinná dcera. |
| MATKA: |
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod, než bába utratí za léky důchod! Připrav se ihned do startovní polohy, pořádný gulášek ji postaví na nohy. |
| VYPRAVĚČ: |
Popadla Kakulka aktovku s jídlem a běžela lesem, jak píchnutá šídlem. Navzdory vábivé, červené sukničce, napotkala na cestě žádného myslivce. Svalnaté nohy a kvalitní pohorky, brzy ji donesly do známé chaloupky. Vyndala z aktovky dietní potravu, pak v lóži spatřila podivnou postavu. |
| KARKULKA: |
Co je to za fóry, tak brzo po ránu? Vlk se tu placatí v bábině županu. |
| VLK: |
Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří! Babu jsem posnídal, ty zůstaň k večeři. Máš hezký tvářičky, jak žádná druhá, zato ta babice byla dost tuhá. |
| KARKULKA: |
Tak to sis vybral jakostní potravu, nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu? Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou, sežral jsi babičku s infekční žloutenkou! |
| zpět | ve výtahu... | index |